Nová data pilotního projektu ukazují, jak je specializovaná péče a podpora pozůstalých skutečně náročná
TISKOVÁ ZPRÁVA
17. června 2026 – Pilotní projekt zaměřený na poskytování specializované péče o pozůstalé v nemocnicích, poradnách pro pozůstalé a registrovaných sociálních službách přináší další souhrn dat o tom, jak vypadá podpora pozůstalých v české praxi. Zapojené pilotní organizace od ledna 2025 do května 2026 podpořily celkem 1 093 pozůstalých od 749 evidovaných zemřelých osob a vykázaly více než 7 000 intervencí. Data zároveň ukazují, že významnou část péče tvoří příprava na setkání, koordinace součinnosti v rámci pečujícího týmu nebo vedení dokumentace ze setkání s klientem. Tedy úkony, které jsou nezbytné, ale zůstávají veřejnosti i části odborné debaty skryté.
„Průběžná datová analýza potvrzuje, že péče o pozůstalé nemá jednu univerzální podobu. Liší se podle potřeb klientů a typu služby, kde se podpora realizuje. Rýsuje se však několik dalších společných znaků. Například, že péče o pozůstalé vyžaduje koordinaci více profesí tak, aby dokázala adekvátně reagovat na měnící se potřeby pozůstalých. Nebo že ne nezanedbatelnou část práce tvoří činnosti, které nejsou přímým kontaktem s klientem, ale bez nich by kvalitní péče nebyla možná,“ shrnuje Pavel Duba, odborný garant projektu.
Více než sedm tisíc intervencí
Od začátku projektu pilotní organizace poskytly celkem 7 047 intervencí. Průměrná délka jedné intervence činila 39 minut a na jednoho klienta připadalo v průměru 6,4 kontaktu.
Pokud se z analýzy oddělí úkony nepřímé péče, jako je čas na cestě za klientem a administrativní úkony, do nichž se v metodice projektu řadí například zápisy z kontaktu s klientem (1 776 intervencí), příprava na schůzku (1 365 intervencí) nebo úkony spojené s koordinací, zůstává v přímé péči 3 643 intervencí. To je zhruba polovina z celkového počtu intervencí. Průměrná délka intervence v přímé práci s klienty pak činí 53 minut. Vyšší průměrná délka je dána tím, že po vyřazení kratších administrativních a koordinačních úkonů zůstávají především rozhovory a další formy přímé podpory, které jsou časově náročnější.
Nejčastěji vykazovanými úkony přímé práce s klienty jsou poradenství pro pozůstalé (1 147 intervencí), psychická podpora (523) a psychoterapeutická péče (484).
Administrativa není vedlejší činnost
Z výše uvedeného vyplývá, že péče o pozůstalé nezahrnuje pouze samotné rozhovory s klienty, ale také značné množství nepřímé práce. Významnou součástí podpory je příprava, koordinace, návaznost služeb nebo vedení dokumentace péče. „Tyto činnosti bývají často neviditelné, ale pro fungování systému jsou nezbytné,“ doplňuje Pavel Duba.
Každý typ služby pracuje jinak
Z porovnání aktuálních dat projektu jsou patrná výrazná specifika jednotlivých typů služeb. Nemocnice, poradny i registrované sociální služby pracují s klienty odlišným způsobem a vstupují do péče v různých fázích truchlení. Rozdíly jsou patrné jak v délce a počtu jednotlivých intervencí, tak v intenzitě kontaktu s klientem. Některé služby poskytují především jednorázovou krizovou podporu, jiné zajišťují dlouhodobé doprovázení pozůstalých.
Data zároveň ukazují, že různé modely péče mohou fungovat vedle sebe, navazovat na sebe a vzájemně se doplňovat.
Péče o pozůstalé je mezioborová disciplína
V projektu se cíleně zaměřujeme na sledování role poradců pro pozůstalé, psychoterapeutů a stabilizačních specialistů. Průběžná analýza ukazuje, že v praxi stabilizační specialista nepředstavuje samostatnou profesi, ale spíše odbornou roli, kterou u jednotlivých poskytovatelů vykonávají pracovníci s různým profesním zaměřením. Nejčastěji jde o psychology, krizové interventy, lékaře, zdravotní sestry, sociální pracovníky, zdravotně sociální pracovníky a kaplany. Jejich úkolem je poskytovat pozůstalým podporu v období bezprostředně po ztrátě blízkého člověka, pomáhat jim zvládat akutní emoční zátěž, stabilizovat se, zorientovat se v nové životní situaci a nacházet potřebné zdroje podpory k návratu do běžného života.
Zastoupení profesí se liší také podle jednotlivých poskytovatelů. V nemocnicích jsou nejvýrazněji zastoupeni psychologové a další stabilizační specialisté, kteří rodinám poskytují podporu zejména v období kolem úmrtí. V poradnách převládají poradci pro pozůstalé a psychoterapeuti, tedy profese zaměřené více na dlouhodobější doprovázení klientů. V registrovaných sociálních službách nejčastěji převažuje role stabilizačního specialisty a poradce pro pozůstalé.
Kvalitní podpora pozůstalých je proto založena především na koordinaci a víceoborové spolupráci.
Data pomáhají lépe porozumět potřebám pozůstalých
„Velmi si vážíme toho, s jakou pečlivostí zapojené organizace data vyplňují. Díky tomu získáváme první komplexní a realistický obraz o tom, jak různorodá a současně odborně náročná péče o pozůstalé je v České republice realizována,“ doplňuje Jiří Krejčí, ředitel Institutu Pallium. Právě Institut Pallium byl pověřen koordinací tohoto dvouletého pilotního projektu, který je realizován za podpory Nadace rodiny Vlčkových.
Poznámka
Tisková zpráva vychází z průběžné analýzy dat pilotního projektu za období od 1. ledna 2025 do 16. května 2026. Data zahrnují pouze organizace zapojené do sběru dat prostřednictvím online projektové aplikace. Agregovaná analýza, včetně dat z Fakultní nemocnice Motol a Homolka, bude předmětem dalšího odborného zpracování.
Zapojené pilotní organizace
Fakultní nemocnice Hradec Králové, Fakultní nemocnice Olomouc, Fakultní Thomayerova nemocnice, Dlouhá cesta, Klára pomáhá, Poradna VIGVAM, Mobilní hospic Strom života
Strategický partner
Odborným strategickým partnerem projektu je Fakultní nemocnice Motol
a Homolka, kde je péče o pozůstalé implementována v rámci Týmu dětské podpůrné péče již od roku 2018. Poskytování péče a podpory pozůstalým je realizována na základě mezinárodních odborných doporučení a v souladu se zkušenostmi o potřebách rodin dětských pacientů léčených v motolské nemocnici.
O pilotním projektu
Pilotní projekt vznikl z iniciativy pracovní skupiny End of Life působící pod hlavičkou Koncepce péče o děti a dospívající se závažnou život limitující či ohrožující diagnózou a jejich rodiny. Více informací o pilotním projektu najdete zde.
Tisková zpráva ke stažení je k dispozici ZDE.
Kontakt pro média
Monika Kofroňová, Public Affairs, Institut Pallium, 777 616 088, kofronova@pallium.cz